Krásné proměny Berlína pod nebem

Německá metropole krásní. Od pádu neslavně proslulé Berlínské zdi uplynulo už více než deset let a Němci nelení a stavějí. Nezapomínají přitom ale na zeleň, ani na cyklisty, a tak se z Berlína stává sympatické velkoměsto. Nejvíce změn doznává centrum, kdysi rozdělené zdí. Po jejím pádu a demolici několika starších domů zel střed města prázdnotou. Vakuum ale rychle zaplnily všudypřítomné jeřáby. A v centru se jim zalíbilo natolik, že tam jejich dlouhá ramena úřadují dodnes. Jen se pomalu stěhují směrem na východ, kde se toho zatím tolik nezměnilo.             

Říšský sněm opatřený skleněnou kopulí

Asi největšímu zájmu návštěvníků se těší rekonstruovaný Říšský sněm. Když se před časem provalilo, s jakým řešením uspěl britský architekt Norman Foster ve výběrovém řízení na přestavbu sídla parlamentu, zvedla se nejen mezi Berlíňany vlna protestů. Sto deset let stará budova, která byla v minulém století němým svědkem nespočtu dramatických událostí, si podle mnohých měla uchovat svůj původní vzhled.

Jenže bylo i dost takových, kterým se líbila kupole ze skla a oceli, s níž přišel Sir Foster. A čas jim dal za pravdu. Věhlasný architekt totiž čerpal inspiraci z někdejšího genia loci, přesněji z účelné krásy děl kolegů z hnutí Bauhaus. Před Reichstagem teď každý den postává početný zástup lidí. Nejde o politické kverulanty, ani o demonstraci těch, kteří prosazovali, aby monumentální sněm zůstal, jaký byl. Naopak. Ve frontě způsobně čekají ti, kterým se Fosterův skleněný dóm líbí. A nevadí jim, že čekáním stráví až hodinu a půl. Exkurz je zdarma, což se dá vyložit i jako náplast na dlouhé čekání a přísnou prohlídku za vstupními prosklenými dveřmi. Půjdete-li od Říšského sněmu dál podél Braniborské brány na Postupimské náměstí, naskytne se vám zajímavá podívaná.

Sony centrum

Na ulici totiž potkáte nejčastěji buď uspěchané byznysmeny z nedalekého Sony centra, nebo hloučky zevlujících stavebních dělníků. Z řady zaparkovaných naleštěných mercedesů pak tu a tam vyčnívají obří bagr nebo nákladní auto. Třetí nejpočetnější komunitou, která tráví den na Postupimském náměstí, jsou rovněž uniformovaní hlídači kancelářských budov a stavenišť.

Fronty v galerii

Na Nové Postupimské ulici, která se později rozdvojuje, přičemž jedna její část vede až k impozantnímu sídlu spolkového kancléře, narazíte zanedlouho na další dlouhou frontu. Čekající přitom netrpí "ostalgií". Fronty se alespoň v této části města opravdu netvoří proto, aby si lidé zavzpomínali na komunistickou minulost. Dav postávající u nenápadné budovy ze skla a kovu táhne Van Gogh a spol., přesněji zhruba dvě stě děl z Muzea moderního umění z New Yorku. Přestože se do berlínské Nové národní galerie přestěhovala "jen" na sedm měsíců, shromažďuje se tu každý den ještě víc lidí než před Reichstagem. Sama galerie je dílem představitele hnutí Bauhaus Miese van der Roheho.

Velký zájem je také o návštěvu Pergamon muzea, ale to permanentně od jeho otevření. Obří pomník antické, babylónské a islámské kultuře se budoval dlouhých dvacet let a narozdíl od klasického muzea má kouzlo, které člověka dokáže přenést do dob dávno minulých. Muzeum je otevřeno celý týden krom pondělí a lístek stojí čtyři eura.

Východ je východ

Přestože od pádu zdi uplynulo už čtrnáct let, rozdíly mezi západní a východní částí města jsou ještě stále patrné. Na východě se sice zabydlela řada firem a obchodů, ale ani jejich pestré vývěsní štíty nedokázaly oživit žulu komunistických staveb.Příkladem budiž Alexander Platz, náměstí koncipované po vzoru ruských prospektů. Strom aby člověk pohledal, za to každou chvíli kráčí po obřích kamenných deskách jako na žižkovském památníku. Cestou zpátky do někdejšího Západního Berlína projíždí podzemka léta uzavřenými stanicemi. Odpovídají tomu i prastaré kovové cedule s názvy vyvedenými v písmu evokujícím třicátá léta.

Berlín se hodně mění. Nebe nad ním budou ještě nějakou dobu ovládat jeřáby, ale i to je součástí poetiky, kterou vystihuje legendární film Wima Wenderse Nebe nad Berlínem z konce 80. let. Nebo hudba industriální kapely Einstürzende Neubauten, jak chcete.

Autor: Pavel Černý, Hospodářské noviny, 7.12.2004

JAK SE TAM DOSTAT
Berlín se nachází přibližně 300 km od Prahy, autem se sem jede po dálnici směr Teplice a pak se pokračuje směr Dresden a Berlin. Denně vyjíždí do Berlína také např. rychlík z nádraží Prahy-Holešovice v 15.24, na Berlin-Ostbanhof přijíždí ve 20.08 h, další spoj jezdí v 17.24, v Berlíně je 22.07 h.

JÍDLO A UBYTOVÁNÍ
Nejlevnější jsou četné turecké restaurace, na své si ale přijdou i milovníci australských, čínských, řeckých, indických, italských, jihoamerických, ruských, či japonských specialit. Hojně zastoupená je pochopitelně i německá kuchyně a nejde přitom jen o klasický bratwurst. Kartoffelkeller v centru města nabízí například jídla výhradně z brambor a nelze říct, že by menu bylo tím pádem chudší než jinde.V centru města je poměrně dost penzionů, v nichž lze jednu noc i se snídaní pořídit do 25 eur za osobu. Nejlepší je zavolat a pokoj si předem rezervovat, nebo se podívat na internet. Jede-li člověk autem, vyplatí se rovněž zeptat na parkoviště. Některé hotely a penziony mají vlastní (buď ve dvoře, nebo rezervovaná místa na ulici).