Změna klimatu – globální a národní výzva

Začínající změna klimatu ohrožuje existenci některých států a pokud se nepodaří ji omezit, povede k ekologicky nevratným škodám. Všechny ostrovní státy a četné pobřežní oblasti ležící hluboko pod úrovní hladiny moře jsou ohroženy zatopením. Po celém světě se mohou rozšířit pouště a bude přibývat extrémních povětrnostních podmínek jako jsou vichřice či období sucha. Nedostatek vody by mohl mít vážné následky v mnoha částech světa i v Evropě

pro zemědělství a zásobování pitnou vodou, v konečném důsledku by mohl znamenat i neobyvatelnost celých regionů.

Na mezinárodní úrovni byl zahájen politický proces k řešení problematiky změn klimatu koncem roku 1980. Výsledkem bylo uzavření Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která vstoupila v platnost v roce 1994. Od té doby se konají pravidelné konference. Na 3. konferenci smluvních států v roce 1997 v Kjóto se zúčastněné státy dohodly na tzv. Kjótském protokolu, v němž se průmyslové státy zavázaly ke snížení svých emisí skleníkových plynů do roku 2012. Vývojové státy, ale i prahové země s rychle rostoucí ekonomikou, žádné závazky v Kjóto převzít nemusely. Na 13. konferenci smluvních států v Bali v prosinci 2007, které se zúčastnil také ministr životního prostředí Sigmar Gabriel a ministryně pro pomoc rozvojovým zemím Heidemarie Wieczorek-Zeul, se jednalo o postupu po roce 2012.

Zvětšit obrázek (© picture-alliance/ dpa) V následné dohodě mají být zakotveny pokračující redukční závazky, které se budou týkat nejenom všech průmyslových států, nýbrž i dynamicky rostoucích prahových zemí se stále se zvýšujícím množstvím skleníkových plynů. Cílem při tom je, aby se oteplování klimatu omezilo na pokud možno ne víc než o 2 stupně Celsia, aby se uchovalo životní prostředí pro budoucí generace.

Také uvnitř Evropské unie se Německo zasazuje o to, aby se Evropa stala nejhospodárnějším místem na světě co se týká energie a zdrojů. V březnu 2007 učinila Evropská rada za předsednictví Spolkové kancléřky Angely Merkelové historické usnesení o redukci emisí skleníkových plynů, které obsahuje celý balíček konkrétních opatření, jako dobrý příklad před začátkem jednání o klimatu v Bali. Evropská unie, jako doposud jediná oblast na zemi, převzala osobní závazek, že do roku 2020 sníží své emise skleníkových plynů oproti roku 1990 o minimálně 20 %– při adekvátní mezinárodní solidaritě dokonce o 30 %.

Německo patří kromě toho ke spoluzakladatelům „International Carbon Action Partnership“  (ICAP), která si klade za cíl, navzájem spojit regionální emisní obchodní systémy po celém světě, aby tak dlouhodobě vytvořily globální odbytiště uhlíku.

Obzvlášť z města Bonnu se stala významná lokalita institucí OSN v oblasti životního prostředí. Je sídlem sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC), Úmluvy OSN o boji proti postupu pouští (UNCCD) a řady dalších institucí OSN v oblasti životního prostředí.

Každý stát je v první řadě sám zodpovědný za provádění účinných a trvalých opatření na ochranu klimatu, obzvlášť za redukci skleníkových plynů. V prosinci 2007 proto Spolková vláda schválila dosud nejobsáhlejší balíček opatření v energetické politice a v politice ke změnám klimatu a současně stanovila hlvní body pro německý integrovaný program. Podle něj by měl být snížen objem emisí skleníkových plynů oproti roku 1990 až o 40 %. Tyto plány na ochranu klimatu vytvoří základ pro dlouhodobé rozhodování o investicích a tím jistotu plánování pro německé podniky. 

Podle údajů Německého ministerstva pro životní prostředí se staly technologie životního prostředí důležitým faktorem pro zaměstnávání: jenom v oblasti obnovitelných energií s obratem 16,4 miliardy (2005) eur nalezlo v Německu nové místo téměř 170 000 lidí, v odpadovém hospodářství je při obratu kolem 50 miliard eur zaměstnáno 250 000 lidí.