Úryvky z rozhovoru s Angelou Merkelovou pro německý deník Süddeutsche Zeitung

SZ: Paní kancléřko, hrajete na nějaký hudební nástroj?

Merkelová: Ne, jako dítě jsem se trochu učila hrát na flétnu a klavír, ale s malým úspěchem.

SZ: Ale ráda chodíte na koncerty. Kdybyste srovnala Evropskou unii s orchestrem, jaké hlasy by převzalo Německo?

Merkelová: V evropském orchestru, který mám na mysli, není žádný národ zodpovědný pouze za něžné tóny a žádný jenom za pozouny, ale každý národ je zastoupený v každé skupině hlasů.

SZ: Vy jste teď rok velmi intenzivně zkoušeli, většinou velmi disharmonicky...

Merkelová:... velmi moderní hudba...

SZ:... pochopil orchestr mezitím partituru? Konkrétně: ovládla politika krizi?

Merkelová: Je pravda, že stejně jako orchestr chceme nechat společně zaznít ve světě Evropu. I v politice jsou pasáže v dur a moll a existují také harmonické a disharmonické. Ale už to, že dnes můžeme Evropskou unii vůbec srovnávat s orchestrem, je při historii našeho kontinentu přece obrovský pokrok.

SZ: A partitura?

Merkelová: Krizi jsme ještě nepřekonali. Jsou tu jednak aktuální potíže, které nás stále ještě zaměstnávají: extrémní zadluženost některých zemí, často nahromaděná  za dlouhá léta a zhoršená finanční a hospodářskou krizí a většinou spojená s vysokou pracovní nezaměstnaností a problémy ve struktuře. A potom je tu přirozeně zvláštní případ Řecka, kde se přes veškeré úsilí jak Řeků samotných, tak také mezinárodního společenství, zatím nepodařilo situaci stabilizovat. To všechno musíme nejdříve uklidnit a získat tak důvěru trhů.

Vedle toho stojí jedna velmi zásadní otázka! Jak moc ambic máme pro naši Evropu? Blíží se naše výkonnost průměru, průměrné úrovni? Nebo se orientujeme na hospodářsky dynamické regiony světa, které udávají tempo? Je dobře, že jsme zatím vyvinuli společný postoj v otázkách disciplíny domácností a odbourávání dluhů - ale to nestačí. Evropa potřebuje větší růst a zaměstnanost, to se bude muset obhajovat i v budoucnu v celosvětové konkurenci. Chtěla bych, aby byla Evropa také za dvacet let uznávaná pro svou inovační sílu a své produkty. Jde o to, jak se můžeme v době globalizace uhájit.

„Evropa bude po krizi silnější“

SZ: Máte pochybnosti nad dosavadní krizovou politikou?

Merkelová: Dobrý politik má stále pochybnosti a stále znovu prověřuje své odpovědi. Samozřejmě chci euro a Unii udržet – o cílech tedy žádné pochybnosti nemám. Ale co se týká způsobů, dochází často ke zvažování a kompromisům: Jak přesně vypadá fiskální smlouva, jak to uděláme s pracovním právem, jak rozdělíme strukturální fondy?

SZ: Těžký učební proces.

Merkelová: V minulosti jsme si mnohdy v Evropě sypali písek do očí. Trhy také dlouho nereagovaly na problémy, ani na klesání konkurenceschopnosti Řecka. A konečně příliš často jsme nedodržovali pravidla, která jsme si sami stanovili, jako Stabilizační smlouvu.

SZ: Co bylo doposud Vaší nejdůležitější zkušeností v krizi?

Merkelová: Zpočátku se hodně diskutovalo o tom, jestli jsme my v Evropě jednoduše obětmi tzv. spekulantů. Zatím, a to je ten rozhodující krok, jsme odkryli kořeny našich problémů. Mnoho zemí vyvinulo v posledním roce a půl neuvěřitelné úsilí a uskutečnilo bolestivé reformy, za což mají můj upřímný respekt. Domnívám se, že celkově jsme našli dobrou vyváženost  evropské solidarity a vlastní zodpovědnosti národů. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že když si vezmeme ponaučení ze všech chyb a opomenutí, bude Evropa po krizi mnohem, mnohem silnější než před ní.

SZ: U tématu solidarity jsou i jiné názory. Itálie požaduje výrazně větší příspěvek. Co chápete pod pojmem solidarita?

Merkelová: Že pomůžeme našim evropským partnerům v očekávání, že i oni sami vyvinou veškerou námahu, aby zlepšili svou situaci. Tak jsme to dělali u fondu EFSF a tak to děláme u eurovalu ESM. Ostatně myšlenka na tento stálý záchranný mechanismus přišla z Německa. Na solidaritu jsme připraveni. My jsme ale také stále poukazovali na to, že musíme pomáhat na základě smluv v měnové unii, které velmi jasně říkají, že žádná země nemůže nést zodpovědnost za dluhy jiného státu.

SZ: Máte tedy přísná měřítka pro solidaritu.

Merkelová: My jsme solidární, nesmíme ale také zapomínat na vlastní zodpovědnost. Obojí patří dohromady. Nemá smysl, abychom slibovali stále víc peněz, ale nebojovali s příčinami krize. Např. ve Španělsku je víc než 40 procent mladých lidí nezaměstnaných, což je také záležitost legislativy. Nevnímejte to prosím jako výčitku, neboť k úsilí Španělů, pustit se do reforem,  mám velký respekt. Myslím, že bychom se v Evropě měli učit od sebe navzájem. I Německo se může v mnohém orientovat na jiné země. Při všech miliardových pomocích a záchranných deštnících musíme i my Němci dávat pozor, aby nám na konci nedošly síly, protože ani naše možnosti nejsou nekonečné a tím by se celé Evropě nepomohlo.

„Moje vize je politická unie“

SZ: Co z Vás dělá tato moc? Říkají Vám železná Kancléřka, paní Bismarková. Není to děsivé?

Merkelová: Jednám podle nejlepšího vědomí a svědomí. Žila jsem 35 let v zemi, která díky bohu kvůli ekonomické a politické neschopnosti nakonec nemohla přežít, která byla smetena vůlí lidí po svobodě. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že Evropa se svou demokracií, svými lidskými právy, svými ideály svobody a svými hodnotami, může dát hodně lidem, kteří zde žijí i celému světu.

Ještě tvoříme v Evropě sedm procent světové populace. Pokud nebudeme držet pohromadě, nebudou naše hlasy a naše přesvědčení brány na vědomí. V těchto evropských ideách míru, hodnot a blahobytu je můj motiv, proto bych nechtěla, abychom se jen nějak ledabyle dostali přes krizi. Nechci Evropu, která je muzeum pro to všechno, co bylo kdysi dobré, ale Evropu, ve které bude úspěšně vytvořen začátek. Vím, že to pro mnohé znamená velkou, velmi velkou změnu, proto se musíme navzájem podporovat. Ale když se této námahy zalekneme, prostě k sobě budeme jen milí a všechny náznaky reforem zmírníme, poskytneme tím Evropě docela jistě špatnou službu.

SZ: Ve Francii existuje velmi emotivní pojem pro touhu po Evropě – le désir de

ľ Europe. Možná Vám emoce tohoto druhu připadají nezvyklé. Přesto - můžete s Evropou spojit nějaký pocit?

Merkelová: Přirozeně, všechno co dělám, dělám z pevného přesvědčení, že Evropa je naše štěstí – štěstí, které musíme chránit. Pokud bychom neměli Evropu, vedla by možná i naše generace válku. 35 let, dokud nepadla Zeď, jsem trpěla tím, že jsem nesměla jednoduše do západní Evropy. To byl můj sen. Je to můj světadíl. Světadíl, kde lidé lpí na stejných hodnotách jako já. Světadíl, se kterým se dá spoluvytvářet svět, světadíl, se kterým má všechno to, co zajistí budoucnost lidstva: lidskou důstojnost, svobodu myšlenek, svobodu tisku, právo na demonstraci, trvalý růst hospodaření, ochranu klimatu. Ale tento cit pro Evropu samotný stačit nebude, aby dal lidem blahobyt a práci. Každý den pro to musíme něco udělat.

SZ: Patří k Vaší vizi Spojené státy Evropy?

Merkelová: Moje vize je politická unie, neboť Evropa musí jít svou vlastní cestou. Musíme se přibližovat krok po kroku, ve všech politických oblastech. Pozorujeme přece stále víc, že každé téma u sousedů se dotýká také trochu nás. Evropa je vnitřní politika.