Růst na základě konkurenceschopnosti

Dluhová krize se stala nejhlubší krizí důvěry v historii Evropské unie. Občané a investoři se táží: Činí Evropa dost pro to, aby zabránila dalšímu vyostření krize? Podaří se rychle rozvinout EU k unii stability? Neklademe právě my Němci příliš vysoké nároky na naše partnery přísnými podmínkami pro větší rozpočtovou disciplínu? Nezanedbáváme snad dokonce téma růst a konkurenceschopnost v Evropě?

Jedno je jasné: Evropa onemocněla desetiletí trvající mentalitou zadluženosti. Některé země v této době také hodně ztratily na konkurenceschopnosti. Dohromady to působí jako koule na nohou a neumožňuje zvládnout krizi sprintem.

Jsme nyní na dobré cestě, abychom rozhodně přistoupili k příčinám krize a získali zpět důvěru obyvatel a trhů. Naše společná snaha, postavit evropské finance a hospodářství opět na solidní základ, přináší již první plody. V dnešních dnech intenzivně projednávaná fiskální smlouva stanoví přísná pravidla za účelem trvalého posílení rozpočtové disciplíny. Velký respekt zaslouží rovněž strukturální reformy, které statečně zavádějí nové vlády v Řecku, Irsku, Španělsku, Itálii a Portugalsku.

Konsolidace rozpočtů je nezbytná, ale je to jen polovina cesty. Všechny snahy o solidnost by byly zbytečné, kdyby se naše ekonomiky nevrátily na trvalou cestu růstu. Naše strategie se proto nesmí vyčerpat v přísnosti, ale musí dát zároveň inteligentní impulsy pro dobrý, trvalý růst. Rozhodující pákou pro to je zlepšení konkurenceschopnosti. Musíme se soustředit na její posílení, namísto podpalování stohů, které zhasnou stejně rychle jako byly zažehnuty.

Ekonomické souvislosti jsou zřejmé: bez růstu hrozí recese, další nezaměstnanost, prohloubení dluhové krize a dlouhodobě vlastní marginalizace Evropy. Existují však také politické důvody, proč potřebujeme v Evropě větší růst. Zdravá ekonomika, která skýtá všem občanům životní šance, je základnou pro sociální soudržnost a společenské přijetí potřebných reforem.

V tomto roce proto musí jít o to, uvést do chodu vedle potřebné další konsolidace také ambiciózní agendu pro větší růst a konkurenceschopnost. Evropa musí konečně odložit pouta, která si nasadila, a pozvednout enormní potenciál, který se nabízí ve třech oblastech:

Vnitřní trh: Již jednou, v 80. a 90. letech byly v důsledku realizace „čtyř svobod“ uvolněny enormní síly. Dnes nabízí rozšíření vnitřního trhu na nové oblasti opět velké šance. Platí to zvláště pro digitalizované hospodářství a internetový obchod, oblast energetiky, kde bude větší konkurence vést k výhodnějším cenám a lepší energetické bezpečnosti, ale také pro posílení malých a středních podniků odbouráváním byrokracie a lepším přístupem k rizikovému kapitálu. Pro rozvoj vnitřního trhu leží na stole Evropské komise mnoho dobrých návrhů; musejí se nyní urgentně realizovat. Všeobecně musí existovat test růstu pro výběr prioritních záměrů a urychlený postup pro jejich parlamentní projednávání.

Budoucí rozpočet: „Více konkurenceschopnosti“ se musí stát heslem jednání o budoucím rozpočtu EU. Musíme investovat tam, kde můžeme nejlépe podpořit trvalý růst. Proto musí být strukturální politika EU kriticky přezkoumána. Musí být vytvořen evropský růstový fond, v němž budou nespotřebované prostředky cíleně použity na impulsy pro růst v problematických zemích. Velmi rozhodující je cílené zaměření rozpočtu na vzdělávání, výzkum a inovace.

Volný obchod:  V roce 2015 se uskuteční 90% celosvětového ekonomického růstu mimo Evropu, především v Asii a v Severní a Jižní Americe. My Evropané musíme více než kdy předtím usilovat o to, abychom na tom zvýšili svůj podíl. Dále bude stoupat význam volného obchodu. EU proto musí všechno vsadit na uzavírání dalších dohod o volném obchodu se starými i novými mocenskými centry ve světě. To platí pro USA, ale také pro jednání s Japonskem. Také se musí dokončit jednání s Indií, státy Golfského zálivu a s Brasilií.

Nejdůležitější předpoklady růstu však musejí vytvořit členské státy samy – cílevědomými reformami na pracovním trhu, v péči o staré lidi nebo v infrastruktuře. To neplatí pouze pro státy, které jsou obzvláště postiženy dluhovou krizí. Reformy jsou vždy zvlášť účinné a méně bolestné, když se uskuteční nikoli až za krize, ale před ní. Nikdo to neví lépe nežli lidé, kteří nyní musejí na svá bedra přijmout hlubokosáhlé reformy, které byly zapotřebí uprostřed krize.

Znamená to také, že my všichni si musíme udělat své domácí úkoly. Také Německo – jakkoli je na tom nyní dobře – nevystačí bez soustavného reformního programu na posílení růstu a konkurenceschopnosti. Zároveň musíme my Němci spolu s dalšími partnery, kterým se ve srovnání vede dobře, udělat vše pro podporu našich sousedů v nouzi na jejich obtížené cestě.

V aktuální diskusi je někdy slyšet argument, že konsolidace a růst nejdou ruku v ruce. Tomu bych chtěl rázně odporovat. Obojí je možné, jak to působivým způsobem prokázalo Německo i mnozí naši severní a východní sousedé. Když pro to ještě v tomto roce vytvoříme správně předpoklady, podaří se nalézt trvalou cestu z krize. Pokládáme tím také základní kámen pro politicky jednotnou Evropu, která bude s ohledem na globální výzvy mluvit jednohlasně.

Guido Westerwelle, spolkový ministr zahraničí

Berlín, 25.01.2012